Sušená rajčata – sklenička plná léta

Jestli si něco představím pod pojmem léto ve skle, tak je to vedle meruňkové marmelády právě sklenička poctivě nasušených rajčat. Jakmile jednou ochutnáte ty vlastní, rozprostře se před vámi nová dimenze chuti a už nikdy vám kupované nebudou stačit!

Mám za sebou stěhování. Už několik dní, ba i týdnů. A pomalu začínám zase fungovat – poté, co jsem si zrevidovala, co všechno vlastním. To, že mám hodně bot a oblečení se jaksi předpokládalo. Ovšem skutečnost, kolik vlastním kusů nádobí a různých pomůcek do kuchyně byla ohromující i pro mě samotnou! :-) Doteď příliš nechápu, kam jsem to v předešlé lince všechno nacpala.

Také se učím fungovat s plynovým sporákem a novou troubou, takže jsem si ještě netroufla dát sem vařící/pečící recept. Ovšem rajčata, to je věc jiná. Konečně nastala jejich sezóna a konečně zase můžu sušit a konzervovat léto do skleniček. Jestli na něčem celoročně fakt ujíždím, pak právě na sušených rajčatech.

S domácím sušením jsem začala loni v létě, kdy na to byly ideální podmínky. Pásmo třicetistupňových veder, sucho, neodbytné slunce každý den. Na normální fungování nic moc, ovšem na přírodní sušení bez pomůcek úplná paráda. Pokrájela jsem takhle první kilo rajčat, dala na plech vyloženým pečicím papírem, položila na okenní parapet a jen se chodila hodinu po hodině dívat, jak se šťavnaté plody vlivem slunce a tepla parádně smrkskávají. Následně jsem tento rituál opakovala ještě několikrát, než mi v září tropické pré skončilo.

Pokud náš teploměr nelhal, bývalo loni během letního dne na slunci i přes 50°C, což je teplota, při níž se rajčata suší třeba v troubě. No neberte to, když to máte bez výdajů za energie ;-) Na noc jsem plech(y) schovala domů, aby rajčata nenavlhla a druhý den jsem pokračovala nanovo. Sušení do krásných rajčatových rozinek trvalo pouhé tři dny!

První sklenička domácích nasušených rajčat byla něco jako poklad. To letní slunce jste z nich doslova cítili na jazyku. Když jsem jednu skleničku věnovala kamarádce (pravda, s těžším srdcem, protože jakmile se jednou dáte do sušení, pohlédnete do očí pravdě, totiž že původní kilo rajčat se vám smrskne do jedné sklínky, a tudíž předraženost v obchodě je jaksi opodstatněná), odepsala mi krátce poté, že se do toho doma hned pustili, na posezení to spořádali a svorně se shodli, že dlouho nic lepšího nejedli :-) 

Sami si můžete svůj rajčatový poklad udělat jednoduše:

  • Rajčata (raději víc, věřte, že kilo je málo! ;-) ) pokrájejte na půlky nebo v případě větších pevných kusů na půlcentimetrové plátky. Já mám pro sušení obzvlášť ráda podlouhlou odrůdu, kterou pouze půlím
  • Posypte je trouchou soli a bylinek (u mě kombinace namletých provensálských bylinek spolu s trochou tymiánu a oregána z vlastních truhlíků), zakápněte olivovým olejem a nechte vlastnímu osudu – buď vyskládané na plech na slunném místě nebo v sušičce
  • Sušit můžete i v troubě, ale počítejte s tím, že je to nejméně efektivní a nejnákladnější způsob. Doporučuje se rajčata neprve „předpéct“ asi hodinu na 150°C a poté pomalu dosušovat na 50°C. Připravte se ale na to, že trouba pojede naplno minimálně den, spíš dva (záleží, jak tlusté plátky sušíte). Sama jsem to vyzkoušela před Vánocemi, když jsem požitek ze sušených rajčat chtěla dopřát rodinným příslušníkům pod stromečkem. Následně jsem se aspoň zahojila na tom, že Ježíšek donesl sušičku, takže teď jedu rajčata ve velkém (a když jsem posledně na Zelném trhu kupovala přes tři kila, pán na mě nevěřícně koukal a ptal se, co s tím jako plánuju dělat!) :-) I v té sušičce to však je minimálně na 12 hodin, navíc se rajčata nesuší zcela rovnoměrně
  • Hotová rajčata vypadají trochu jako rozinky, na druhou stranu ale nejsou úplně seschlá a zanechávají si určitou pružnost – sama mám radši spíš nedosušené červené plody než přesušené hnědé
  • A co s tím po tom několika hodinovém/denním sušícím maratónu? Naskládejte je do sklenic, přidejte na plátky pokrájený česnek, lístky bazalky či jiné bylinky a zalijte kvalitním rostlinným olejem až po okraj (na drahý olivový olej to bývá velká spotřeba, proto při větším množství kombinuju olivový a slunečnicový)
  • Nic dalšího není potřeba. Rajčata by v oleji měla být dobře konzervována a poměrně dlouhou dobu vydržet – po otevření s nimi raději do ledničky, ale asi vám stejně nevydrží tak dlouho, aby se stihly zkazit ;-)
  • Jakmile spotřebujete rajčátka, budete mít k dispozici krásný aromatický olej ideální do salátů i pod maso (aneb peklo pro všechny, kdo olej ze sušených rajčat vylévají do odpadu! ;-) )

V receptech na internetu figuruje ještě jeden krok a to povařit nasušená rajčata v octovém nálevu. Jednak mi to přijde z hlediska konzervace úplně zbytečné a jednak to podle mě zabíjí právě tu plnou chuť sušeného rajčete, kterou si vychutnáte právě jen díky domácímu sušení, protože etikety na kupovaných rajčatech dokládají rovněž přítomnost octu a dalších věcí. Jakmile to jednou zkusíte bez něj, pochopíte, že není cesta zpět a že už nikdy nebudete chtít jiná nasušená rajčátka než ty domácí….

Takže zvažujte poctivě, kdo si takovýhle vymazlený dárek od vás zaslouží! :-))

TIP: Pokud některé kousky rajčat v troubě či sušičce tzv. přesušíte, není třeba zoufat. Tyhle kusy se budou skvěle hodit k výrobě skvělého pesta!

Domácí sušená rajčata

Domácí sušená rajčata

Domácí sušená rajčata

Domácí sušená rajčata

Reklamy

1 komentář: „Sušená rajčata – sklenička plná léta

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s